zataženo
ČT 24.1.
-5/-3°
oblačno
PÁ 25.1.
-5/-1°
zataženo
SO 26.1.
-5/0°

Nový palác, I. a II. nádvoří

Dnes na Pražském hradě sídlí pracoviště prezidenta republiky, které zaujímá prostory Nového paláce. Jeho křídla postavil vídeňský dvorní architekt Nicolla Pacassi v letech 1763–71 a zcelil jimi jednotlivé hradní paláce, zejména ty z časů Rudolfa II.

Na západní straně, směrem do Hradčanského náměstí, byl vždy hlavní vstup do Pražského hradu. Dříve na místě nynějšího Prvního nádvoří bývala roklina oddělující ostrožinu Pražského hradu od přilehlých Hradčan. V průběhu 10. století byla proměněna v hluboký příkop, který ve 14. století doplnily dva další. Nicola Pacassi tisíciletý vstup do hradu změnil a zasypáním příkopů vytvořil plochu Prvního nádvoří. Jde vlastně o čestný dvůr, kterému vévodí Brána gigantů se sochařskou výzdobou od Ignáce Platzera (1770– 71) a pozdně manýristická Matyášova brána z r. 1614, která je vtažena do západního křídla Nového paláce. Její architektonická podoba ukazuje, jak mohly vypadat obdobné rudolfínské stavby na Pražském hradě. Autorem byl asi Rudolfův architekt Giov. Maria Filippi.

Západní křídlo je vstupní chodbou Matyášovy brány rozděleno: jižní část zaujímají rokokově vyzdobené interiéry z 18. století a severní části dominuje monumentální Sloupová síň Josipa Plečnika (1927–31), jehož originální a přece k tradici ohleduplný styl okouzlil našeho prvního presidenta T. G. Masaryka.

Severní část západního křídla pokračuje až k nejreprezentativnějšímu prostoru prezidentské části Pražského hradu – ke Španělskému sálu. Mezi léty 1602–1606 jej nechal postavit Rudolf II. pro dvorské slavnosti. Nynější podoba jeho interiérieru je novobarokní. Vznikl současně se severním křídlem, kde již od počátku 16. století bývaly konírny. Dnes tu sídlí Obrazárna Pražského hradu. Ač nelze soupeřit s rudolfínským bohatstvím, přesto je zdejší sbírka důstojným pokračovatelem té rudolfínské (L. Cranach st., H. von Aachen, Tizian, P. P. Rubens, J. Kupecký).

Bílá věž ve Středním křídle Pražského hradu sloužila až do Rudolfa II. jako vězení, ale uměnímilovný císař si zde zřídil zbrojnici, tedy prostor pro své sbírky zbraní. Ve 2. patře Bílé věže se dosud dochovala část původní rudolfínské výzdoby – alegorická freska od věhlasného Bartolomea Sprangera (z 80. let 16. století). Je smutné, že pouze tento jediný prostor přežil z rudolfínských časů do současnosti.

Plochu Druhého nádvoří ovládá barokní kašna od Jeronýma Kohla (1686), renesanční studna s ozdobným krytem z 18. století a kaple sv. Kříže postavená podle Pacassiho návrhů A. Luragem (1758–63). Dobové vybavení jejího interiéru doplnilo 19. století.

Křídla paláce kolem Druhého nádvoří dnes slouží reprezentaci a prezidentské kanceláři. Na rokokové a klasicistní interiéry, navázal decentními úpravami architekt T. G. Masaryka J. Plečnik (1920–34: Impluvium jako centrální prostor prezidentského bytu na rozhraní jižního a středního křídla, Harfový salonek, ale i Výtah aj. další prostory).

V 90. letech 20. století křídla Nového paláce na druhém nádvoří ožila současným uměním v dílech B. Šípka (architekta prezidenta V. Havla). Tradice se na Pražském hradě snoubí s živou současností.