zataženo
ČT 24.1.
-5/-3°
oblačno
PÁ 25.1.
-5/-1°
zataženo
SO 26.1.
-5/0°

Klášter sv. Jiří, Vikářská a Jiřská ulice

K nejstarším stojícím stavbám na Pražském hradě patří ženský benediktinský klášter sv. Jiří. Barokní průčelí jeho kostela ukrývá baziliku z r. 920, založenou otcem sv. Václava – Vratislavem I. Dnes v klášterních prostorách sídlí Národní galerie a její sbírky rudolfínského a barokního umění (H. von Aachen, B. Spranger, A. de Vries, K. Škréta, P. J. Brandl, V. V. Reiner, F. M. Brokoff, M. B. Braun).

Jižní tympanon baziliky sv. Jiří (1515), foto: Libor Sváček, archiv Vydavatelství MCU s.r.o.

Interiér baziliky sv. Jiří je výsledkem oprav z poloviny 12. století. Samotný klášter byl založen r. 973. Je nejstarším klášterem v naší zemi a sloužil jako výchovná instituce pro urozené dívky Českého království. V klášterním kostele jsou pohřbena přemyslovská knížata, mimo jiné i zakladatel kostela Vratislav I. († 921) a jeho matka, babička sv. Václava – sv. Ludmila († 921). Klenbu apsidy hlavní lodi a klenby závěrů obou bočních lodí zdobí pozdně románské nástěnné malby z 1. poloviny 13. století.

Renesanční jižní portál baziliky sv. Jiří s tympanonem se sv. Jiřím zabíjejícím draka je asi dílem B. Rieda (1515).

Věž Mihulka (kolem 1500), foto: Libor Sváček, archiv Vydavatelství MCU s.r.o.

Na severní stranu Svatojiřského náměstí navazuje Vikářská ulice, odkud lze projít k severnímu opevnění s dělostřeleckou věží Mihulkou, postavenou B. Riedem koncem 15. století. Válečným účelům ale nikdy neposloužila. Bydlel v ní např. bronzíř T. Jaroš, za Rudolfa II. tu byly alchymistické dílny a poté skladiště střelného prachu, které r. 1645 vybuchlo. Věž je ale tak dobře postavena, že vydržela.

Jiřská ulička, foto: Libor Sváček, archiv Vydavatelství MCU s.r.o.

Po jižním boku kláštera sv. Jiří se svažuje Jiřská ulice. Naproti sv. Jiří ji rámuje klasicistní Ústav šlechtičen, který vznikl po r. 1753 (podle projektu N. Pacassiho) na místě renesančního Rožmberského paláce. Jiřská ulice míří podél Lobkovického paláce (zde je expozice části sbírek Národního muzea) a renesanční budovy Nejvyššího purkrabství (1555) k románské Černé věži. Areál Nejvyššího purkrabství (středověkého předsednictva vlády) byl silně zrestaurován, ale interiéry uchovávají část svého původního renesančního vybavení.

Staré zámecké schody, foto: Libor Sváček, archiv Vydavatelství MCU s.r.o.

Románská Černá věž z r. 1135 sloužila jako vězení. Vedle Černé věže stojí renesanční Východní brána (po r. 1560), která se otevírá ke Starým zámeckým schodům směřujícím k Malé Straně a k Opyši, kde je na místě původního opevnění nádherná vyhlídková terasa. Odtud výstřel z děla Pražanům oznamoval poledne.

Zlatá ulička na Pražském hradě, foto: Libor Sváček, archiv Vydavatelství MCU s.r.o.

Z Jiřské ulice lze též odbočit do malebné Zlaté uličky. Její pitoreskní renesanční zástavba je přilepena k hradnímu opevnění a ukazuje, jak asi na hradě vypadaly kdysi hojné domy pro služebnictvo a posádku. Tady konkrétně bydleli „neužiteční čeledníci“ a od r. 1591 hradní střelci a poté zlatníci. Krátce tu pobýval i Franz Kafka (1916–17).