zataženo
ČT 24.1.
-5/-3°
oblačno
PÁ 25.1.
-5/-1°
zataženo
SO 26.1.
-5/0°

Zahrady pražského hradu

V nejbližším okolí Pražského hradu se rozprostírají zahrady, které se zde rozrůstají již od dob Ferdinanda I. (od r. 1534). Ukrývají řadu renesančních a barokních soch od věhlasných umělců (včetně M. B. Brauna) a neméně pozoruhodné stavby, jako např. barokní Jízdárnu od J. B. Matheye (konec 17. století, od r. 1948 výstavní síň).

Míčovna v zahradách Pražského hradu (B. Wohlmuth, 1567-69), foto: Libor Sváček, archiv Vydavatelství MCU s.r.o.

Renesanční Míčovna od Bonifáce Wohlmuta, nacházející se v Královské zahradě, je nejstarší zděnou sportovní budovu toho druhu v Evropě (dokončena r. 1569). Právě zde v Královské zahradě v r. 1557 vykvetly první záalpské tulipány, které se teprve odtud dostaly do Holandska.

Na fragmentech základů rudolfínské oranžerie vytvořila Eva Jiřičná Novou oranžerii (1995–98), která je technickým divem naší doby.

Renesanční letohrádek královny Anny (1535-63), foto: Libor Sváček, archiv Vydavatelství MCU s.r.o.

Renesanční Letohrádek královny Anny Jagellonské] je nejslavnější stavbou v zahradách Pražského hradu. V Královské zahradě jej pro svoji manželku nechal postavit Ferdinand I. (1535–1563: P. della Stella, G. Spatio a B. Wohlmuth). Jde o ve své době nejitalštější stavbu v Záalpí. Zdobí ji desítky renesančních reliéfů s historickou i kurtoazní tematikou. Před Letohrádkem zvoní voda tryskající z bronzové Zpívající fontány od Fr. Terzia a Tom.Jaroše (z r. 1564).

Jižní zahrady - kruhová mísa (J. Plečnik), foto: Libor Sváček, archiv Vydavatelství MCU s.r.o.

Velmi pozoruhodné jsou i Jižní zahrady a navazující zahrada Na Valech, které od svého založení (1559) prošly mnohými změnami. Jejich nynější vzhled odpovídá úpravám provedeným J. Plečnikem (po r. 1920): hlavní vstup je z Hradčanského náměstí, ale Býčí schodiště je spojuje i se Třetím nádvořím. Zahradu zdobí rozměrná kruhová mísa z jednoho kusu mrákotínské žuly, opukový jehlan a řada vyhlídkových pavilonů (např. Bellevue) či architektonických a sochařských doplňků z moderních i barokních časů. Dva pískovcové obelisky označují místa dopadu defenestrovaných místodržících, kteří si pádem překvapivě neublížili (1618). Podle protestantského kronikáře Pavla Skály ze Zhoře proto, že tady tehdy bylo smetiště, podle katolické verze defenestrovaným pomohla Panna Marie. Zdejší prostory byly až do r. 1991 veřejnosti nepřístupné.