jasno
ÚT 22.1.
-6/0°
zataženo, sněžení
ST 23.1.
-7/-1°
zataženo
ČT 24.1.
-2/0°

Hradčany, Strahovský klášter, Petřín, Malá strana

Hradčany

Jižní část Hradčan s Lobkovickým palácem, foto: Libor Sváček, archiv Vydavatelství MCU s.r.o.

Západně od Pražského hradu se rozkládají Hradčany. Již od 3. tisíciletí př. Kr. jsou téměř nepřetržitě osídleny, ačkoliv středověké město zde vzniká až okolo r. 1320 a městská práva získalo teprve r. 1598. Jejich centrem je Hradčanské náměstí otevřené k hlavnímu vstupu na Pražský hrad – k prvnímu nádvoří. Proto náměstí zdobí velkolepé paláce dvořanů a církevních institucí, např. renesanční Lobkovický (později zv. Schwarzenberský) palác se sgrafitovou výzdobou (1545–1563), ve kterém se nachází exposice Vojenského muzea.

V boku rokokového průčelí Arcibiskupského paláce je brána vedoucí ke Šternberskému paláci, jehož útroby nabízejí ke shlédnutí velice hodnotnou část sbírek Národní galerie, zde věnovaných starému evropskému umění.

Vedle reprezentativních paláců šlechty a jejich luxusních zahrad (např. zahrada Černínského paláce) dominují Hradčanům i četné chrámy, např. rozlehlá Loreta od K. I. Dienzenhofera (z r. 1722).

Typickým městem však Hradčany nebyly. Zdrobnělé měšťanské domky ze 14. století se krčí ve stínu paláců zejména na Novém světě. Dnes mají většinou renesanční a raně barokní fasády. Svým poetickým kouzlem vytváří zlidšťující protipól vznešené monumentalitě paláců.

Strahovský klášter

Pohled ke Strahovskému klášteru, foto: Libor Sváček, archiv Vydavatelství MCU s.r.o.

Jižně od Hradčan se rozprostírá Strahovský premonstrátský klášter, založený v polovině 12. století. Byl mnohokráte přestavován a doplňován. Nejvýrazněji se uplatňuje jeho barokní tvář, ale pozoruhodný rudolfínský kostel sv. Rocha z poč.17. století a románské stěny klášterních budov naznačují spletitost stavebního vývoje tohoto areálu. Rozlehlé budovy dnes slouží nejen premonstrátskému klášteru, ale i Památníku národního písemnictví a bohaté Strahovské obrazárně. Zvláště pozoruhodná je zdejší knihovna, která ukrývá na 130 000 knih, 2 500 rukopisů, z nichž nejstarší pochází z 9. století a kolem 1 500 prvotisků a dále Toto bohatství doplňují i barokní knihovní skříně a původní barokní výzdoba knihovních sálů: Teologický (1679) a Filosofocký sál (1784).

Petřín

Petřínská rozhledna (60 m) - pražská Eiffelova věž z roku 1891, foto: Libor Sváček, archiv Vydavatelství MCU s.r.o.

Strahov je vlastně již součástí Petřínských sadů, které jsou pozůstatkem původní obory. Od 12. století ji vytlačily vinice a zahrady. Dnes po Petříně vede dvoukilometrová vyhlídková stezka, která Vás seznámí se zdejšími zajímavostmi, jako je např. Petřínská rozhledna , 60 m vysoká napodobenina pařížské Eiffelovy věže, dále kuriózní zrcadlové Bludiště, které podobně jako rozhledna vzniklo ku příležitosti Jubilejní výstavy v roce 1891. Na Petříně se též nachází desítka soch či sousoší a lanová dráha.

Malá strana

Petřín a Pražský hrad pod sebou svírají Malou Stranu, dříve zvanou Menší a ještě dříve Nové Město. Kupecká osada tu existovala již v 8. století, ale poté co kníže Břetislav odtud v 11. století přestěhoval židovské osadníky na druhý břeh Vltavy, stala se rezidenčním městem české šlechty i vyslanců okolních panovníků. Dodnes zde sídlí mnohá vyslanectví.

Městská práva získala Malá Strana od Přemysla Otakara II. r. 1257. Již tehdy bylo jejím centrem Malostranské náměstí] s kostelem sv. Mikuláše , později přestavěným Kryštofem a Kiliánem Ignácem Dienzenhofery (1704–1752). Sv. Mikuláš, spolu s přiléhající jezuitskou kolejí, představuje nejmonumentálnější a nejtypičtější církevní stavbu pražského baroka.

Původně protestantský chrám Nejsvětější Trojice, po prohraném povstání předaný katolíkům a zasvěcený Panně Marii Vítězné, byl prvním barokním kostelem Prahy. Od r. 1628 se stal příbytkem zázračného Pražského jezulátka.

Vrtbovská zahrada (F. M. Kaňka, M. B. Braun, 1730), foto: Libor Sváček, archiv Vydavatelství MCU s.r.o.

Barokní poklad ukrývá augustiniánský chrám sv. Tomáše, pro který byl r. 1636 objednán oltář u P. P. Rubense. Dodnes je zde oltář k vidění. Velkorysost řady zdejších barokních paláců (např. Thunovského v Nerudově ulici od J. Santiniho z r. 1726) a půvab barokních zahrad (např. Vrtbovská zahrada se sochami M. B. Brauna z r. 1730 nebo Ledeburská zahrada od J. Santiniho z r. 1720) navazují na příklad Paláce Albrechta z Valdštejna (1624–1630), který využil pobělohorských konfiskací protestantského majetku a na místě 22 domů, cihelny a několika zahrad zbudoval svoji velkolepou rezidenci. Dnes ji z části užívá horní komora našeho parlamentu. Nádhernou zahradu pro Valdštejna ozdobil bronzovými sochami slavný Adrien de Vries (1626–27), ale najdete tam jen jejich kopie. Roku 1648 originály ukradli Švédové a dodnes je mají v Drottningholmu.

Palác Smiřických (1606), foto: Libor Sváček, archiv Vydavatelství MCU s.r.o.

Před Albrechtem z Valdštejna byly zdejší šlechtické rezidence podstatně skromnější, ale neméně vznešené, jak ukazuje např. Palác Smiřických na Malostranském náměstí, i když jeho fasáda byla z části upravena po r. 1763. Mimochodem, právě odtud 23. května 1618 vyrazila na Hrad skupina českých pánů, rozezlených neustálým porušováním náboženských svobod a práv českých protestantů, a defenestrací nehodných úředníků projevila svoji nelibost. Tato v našich dějinách již třetí defenestrace začala nejen Stavovské povstání, ale i třicetiletou válku. Vedle paláce Smiřických stojí Palác Šternberský, v němž vznikl r. 1541 strašný požár, který zle poničil nejen Malou Stranu, ale i Pražský hrad.

Z nejstarších staveb Malé strany je asi nejpůsobivější johanitský kostel Panny Marie pod Řetězem z r. 1169. Jeho gotická předsíň s věžemi je představena před trosky románských zdí, za nimiž byl barokně přestavěn presbytář. Johanité, po r. 1530 zvaní Maltézští rytíři, měli chránit kamenný most.