jasno
ÚT 22.1.
-6/0°
zataženo, sněžení
ST 23.1.
-7/-1°
zataženo
ČT 24.1.
-2/0°

Nové Město

Nové Město bylo založeno Karlem IV. roku 1348, ale mnohé jeho části byly osídleny již od 10. století. Oproti kosmopolitnímu, univerzitnímu a obchodnickému Starému Městu obývali Nové Město především čeští měšťané, a to hlavně řemeslníci. Soupeření obou pražských měst ovlivňovalo naše dějiny až do jejich definitivního sloučení v r. 1784. Nové Město v obrysech vymezených hradbami Karla IV. obsáhlo 360 hektarů. Jeho místy až 27 metrů široké ulice vyhovovaly dopravě do 2. poloviny 20. století a vtiskly řád až dosud chaoticky roztroušenému osídlení. Středověká osnova Nového Města neskutečně prozíravě předběhla svoji dobu o několik století. Kdo byl autorem, už nikdy nezjistíme. Kromě mimořádné skladby nově zakládaných částí města je neméně pozoruhodný i způsob provázání této nové zástavby se starším místním osídlením.

V okolí románského kostela sv. Petra z 12. století, který byl goticky přestavěn ve 14. a 15. století, bývala stará osada německých kupců. Již odpradávna se nazývala Poříčí a podle ní byla pojmenována i místní hlavní ulice – Na Poříčí.

Ulici Na Poříčí vévodí slavná kubistická budova Legiobanky od Jos. Gočára (1921–23), která ukazuje, kam směřoval vývoj unikátní české kubistické architektury.

Po zboření staroměstských hradeb v 80. letech 18. století byla na jejich místě nad zasypanými hradními příkopy vystavěna okružní reprezentativní třída (o třech částech: nyní zvaných Revoluční, Na Příkopech a Národní), která se na Náměstí republiky spojuje s ulicí Na Poříčí. Dominantou Náměstí republiky je nejen Obecní dům a Prašná brána, ale i Dům U Hybernů, empírová stavba celnice pojmenovaná podle místního kláštera irských františkánů.

Národní divadlo (J. Zítek, 1868 - 81), foto: Libor Sváček, archiv Vydavatelství MCU s.r.o.

Dominantou Národní třídy i nábřeží je Národní divadlo. Bylo postaveno ze sbírek štědrých mecenášů i prostých lidí. Budovu vytvořil Jos. Zítek a po požáru v r. 1881 ji upravil Jos. Schulz. Na výzdobě se podíleli hlavně umělci tehdy nastupující generace, která byla podle Národního divadla i pojmenována (např. sochař J. V. Myslbek, malíři M. Aleš, V. Brožík a V. Hynajs). Novorenesanční styl se postupně změnil na secesi.

Na dohled od Národního divadla, naproti břehům Slovanského ostrova, stojí Vodárenská věž z konce 15. století, jež byla vtažena do moderní budovy uměleckého spolku Mánes. Toto originální spojení pozdní gotiky a funkcionalismu provedl Ot. Novotný v letech 1927–30.

Dále po nábřeží proti proudu Vltavy byl nedávno (r. 1990–96) zbudován pozoruhodný Tančící dům, kterým do Prahy Vl. Milunić a Fr. O. Gehry přinesli závan současného tvůrčího architektonického myšlení.

Václavské náměstí (do r. 1848 Koňský trh) se od 2. poloviny 19. století stalo hlavním centrem moderní Prahy. Jeho velkolepé středověké rozměry (zaujímá plochu 41 400 m2) plně vyhovují i současnosti. Výstavní domy a paláce Václavského náměstí mohou posloužit jako ukázka vývoje naší novodobé architektury. Jeho hlavní dominantou je však budova Národního muzea.

Národní muzeum mezi léty 1885–90 postavil Josef Schulz a sochařskou výzdobu (na vstupní rampě s alegorií Čechie a českých řek) provedl Antonín Wagner. Již v době svého vzniku neměla být tato nejtypičtější pražská novorenesanční stavba pouhým muzeem, ale zároveň i centrem české vědy a reprezentací kulturních i politických ambicí české společnosti. Honosné interiéry tak neukrývají pouze bohaté sbírky, ale i Pantheon – síň věnovanou památce mimořádných osobností naší země.

Na prostranství před Národním muzeem, v horní části Václavského náměstí, byl mezi léty 1912–24 postaven jezdecký pomník knížete Sv. Václava . Již od r. 1680 tu stával jeho barokní předchůdce, který je dnes v Lapidáriu. Nynější sousoší vytvořil zakladatel moderního českého sochařství J. V. Myslbek. Hlavní zemský ochránce a věčný vládce naší země je doprovázen i svou babičkou sv. Ludmilou, sv. Prokopem, sv. Anežkou Českou (sestrou Václava I.) a biskupem sv. Vojtěchem. Pod tímto pomníkem se Pražané scházejí. Ať již jde o milostnou schůzku či politickou demonstraci. Tudy kráčely i naše nejnovější dějiny. Naposledy právě sem směřovaly všechny důležité demonstrace proti komunismu.

Novoměstská radnice na Karlovo náměstí, foto: Libor Sváček, archiv Vydavatelství MCU s.r.o.

Kousek od farního kostela sv. Štěpána dosud stojí románská rotunda sv. Longina z 11. století, která bývala farním kostelem zdejší osady Rybníček, odtud název ulice Na Rybníčku. Od sv. Štěpána se Žitná ulice stáčí na Dobytčí trh, nynější Karlovo náměstí . Karel IV. jej zakládal jako hlavní centrum nové Prahy. Má neuvěřitelnou rozlohu (80 500 m2). Zde je také umístěna i Novoměstská radnice , která svému účelu sloužila až do r. 1784. Budova radnice byla postavena mezi léty 1377–1418 a nárožní věž 1452–56. Zdejší stěny byly svědkem první české defenestrace (1419), při níž nehodní konšelé nedobrovolně opustili nejen své funce a úřadovny, ale i tento svět. Jejich smrt byla příčinou infarktu Václava IV., a králova smrt pak spustila lavinu husitských válek.

Asi uprostřed východní strany Karlova náměstí stojí monumentální barokní chrám sv. Ignáce (dokončený 1670 Carlem Luragem). Je součástí rozlehlé jezuitské koleje, ve které nyní působí Fakultní nemocnice Karlovy univerzity. Interiéry kostela jsou převážně rokokové.

Od průčelí kostela dolů k řece navazuje na Karlovo náměstí Resslova ulice, jíž vévodí barokní chrám sv. Cyrila a Metoděje (původně sv. Karla Boromejského), který postavil K. I. Dienzenhofer (dokončil jej r. 1736). V jeho kryptě se ukrývali naši parašutisté, kteří r. 1942 spáchali atentát na říšského protektora R. Heydricha. Zde také padli.

kostel sv. Jana Nepomuckého Na Skalce a klášter Na Slovanech (Emauzy), foto: Libor Sváček, archiv Vydavatelství MCU s.r.o.

Jižně od Karlova náměstí se nachází Emauzský klášter, založený r. 1347 a dokončený r. 1372. Je jedinou novostavbou, jejíhož dokončení se Karel IV. dožil. Na jeho výzdobě si dal mimořádně záležet. Krásné síňové trojlodí klášterního kostela doplňuje i mimořádný cyklus fresek v ambitu. Jde o největší dochovaný soubor středověkých nástěnných maleb mimo Itálii. Klášter byl poničen při bombardování v závěru druhé světové války, a tak bylo jeho zastřešení r. 1967 nově vyřešeno F. M. Černým. Odvážná konstrukce se stala novou dominantou této části nábřeží.

Z návrší směřujícího ke Karlovu shlíží na centrum Nového Města překrásný gotický kostel sv. Apolináře ze 3. čtvrtiny 14. století, ve kterém se dochovaly gotické nástěnné malby z konce 14. století a bohaté vnitřní barokní zařízení, včetně obrazu P. Marie Karlovské, patronky těhotných žen. Nedaleko je totiž porodnice.

Na Karlově stojí podivuhodný osmiboký chrám augustiniánů kanovníků, zasvěcený Panně Marii a Karlu Velikému. Karel IV. jím chtěl upomenout na Cášskou kapli Karla Velikého, za jehož pokračovatele se považoval. Dnešní kupole je renesanční, pochází z r. 1575. Její obrovitá hvězdová klenba se záměrně hlásí do doby dávnější. Na historismus gotiky navázal historismus renesanční.

V ulici Na Karlově vyniká též barokní vila Amerika (letohrádek Jana V. Michny z Vacínova). Stavbu r. 1712 navrhl K. I. Dienzenhofer jako předměstskou vilu francouzského typu a zahradu sochařsky vyzdobil kolem r. 1730 M. B. Braun. Od r. 1932 se zde nachází Muzeum Antonína Dvořáka.