skoro jasno
NE 18.8.
19/28°
zataženo
PO 19.8.
22/24°
zataženo, déšť
ÚT 20.8.
19/22°

Libeň, Vysočany, Karlín, Žižkov a Vinohrady

Na pravém břehu Vltavy se od Troje na jih, podél Nového Města táhne pás městských čtvrtí (jako např. Libeň, Vysočany a Karlín), které se postupně měnily z románských či gotických osad na předměstské zemědělské dvorce a letohrádky, aby je 19.století plně vtáhlo do města, jako jeho průmyslové a obytné zázemí.

V Libni k takovým starým dvorcům ze 14.století patřila Balabenka, Rokoska a Pekařka. V 16.století zde staroměstští vybudovali luxusní Libeňský zámeček, který sloužil jako letní residence pražského primátora. Jeho dnešní podoba je výsledkem barokní a rokokové přestavby. Ve 20.letech překlenul Libeňský most Vltavu a propojil Libeň s Holešovicemi. Byl postaven z betonu podle plánů P.Janáka a F.Mencla a až do stavby Barrandovského mostu byl se svými 340 m největším mostem Prahy.

Karlín je trochu jiný případ. Původně zdejší osada patřila břevnovskému klášteru, od poloviny 13.století českému řádu křížovníků s červenou hvězdou, kteří zde od r.1504 provozovali špitál při sv.Pavlu, odtud původní název Karlína zvaného Špitálské pole. Až do r.1817 zde prosperovali zelinářské zahrady a pověstný schönfeldský letohrádek Růžodol, v němž se česky hrávalo divadlo již v 18.století. Z původních staveb se dochovala Invalidovna, navržená K.I.Dienzenhoferem ve 30.letech 18.století, ale z celého projektu byla nakonec postavena jen devítina. Rok 1817 ale vše změnil. Tehdy bylo zcela programově založeno a v duchu zásad klasicistního urbanismu rozvrženo předměstí Karlín, nazvané podle Karolíny Augusty, manželky Františka I. a záhy tu začala vyrůstat empirová činžovní zástavba, dosud z části dochovaná. Karlín byl nejmodernější čtvrtí Prahy. Zde vznikla první plynárna zajišťující veřejné osvětlení, které se odtud rozšířilo do celé Prahy a tudy jezdili první pražské tramvaje. Na Karlínském náměstí od r.1854 rostl novorománský kostel sv.Cyrila a Metoděje. Na jeho výzdobě se podíleli nejvěhlasnější umělci našeho národního obrození, jako např. Josef Mánes či sochař Václav Levý. V Karlíně také stávalo slavné Severozápadní nádraží Praha – Těšnov. Novorenesanční stavba ze 70.let 19.století byla prý nejkrásnějším nádražím v Evropě. Komunisté ji r.1972 zbytečně zbořili. I budovám zdejších manufaktur a továren, které už dnes nefungují, hrozilo zboření a s tím i zánik místního charakteru čtvrti, ale v r.1999 byl dokončen Palác Karlín a r.2001 Corso Karlín. Věhlasný Riccardo Beaufil tu do starých továrenských zdí zavěsil současnou stavbu ze skla a oceli a objekt Davida Černého ji oživil osobitě charakteristickým, téměř vtipným způsobem. U starého centra, u Karlínského náměstí tak vzniká centrum nové. Na samém okraji Karlína, na místě staré bašty u Špitálské brány stojí budova Musea hlavního města Prahy. V 90.letech 19.století ji postavil Ant.Wiehl s Ant.Balšánkem a sochařsky ji vyzdobil Ladislav Šaloun. Zdejší sbírky mapují vývoj města až do současnosti.

K jižnímu boku Karlína přiléhá zalesněný vrch Žižkov a pod jeho jižními svahy se táhne stejnojmená čtvrť, která ještě jižněji plynule přechází do Vinohrad. Ve středověku tyto oblasti pokrývaly vinice, mezi nimiž později vyrůstaly statky a letohrádhy. Ne vždy tu ovšem vládl klid. Na vrchu Žižkově, původně na Vítkově, bylo r.1420 prolomeno obležení husitské Prahy a ohromná stotisícová křižácká armáda nenáviděného krále Zikmunda Lucemburského propadla panice a uprchla. Tento velký triumf husitských válek připomíná Památník národního osvobození na Vítkově, který byl stavěn v letech 1929-32 podle projektu Jana Zázvorky. V r. 1931-41 pro Vítkov Bohumil Kafka vytvořil monumentální bronzové sousoší Jana Žižky, vítězného vojevůdce husitů. Ve své době šlo o největší bronzový jezdecký pomník na světě (vysoký i dlouhý přes 9m a vážící skoro 17 tun). Osudy Památníku jsou ale méně imposantní. Kromě připomínky husitského vítězství měl sloužit k oslavě československých legií z 1.světové války, podobně jako budova nynějšího Musea odboje a armády pod Vítkovem. Po komunistickém převratu v r.1948 se Památník proměnil v mausoleum vůdců revoluce a slušní lidé se mu vyhýbali. Od r.1989 se neví co s ním. Pro turisty se však odtud nabízejí naprosto nezapomenutelné pohledy na Prahu.

Během strašného moru v r.1680 pod památným Vítkovem vznikl morový hřbitov, který se od r.1784 stal hlavním pražským hřbitovem (Olšanský, Židovský a Vinohradský hřbitov). Na Židovském hřbitově je mimo jiné pohřben i Franz Kafka a Olšanský hřbitov je příbytkem pozůstatků většiny slavných osobností novodobé Prahy.

V 19.století ale došlo k oddělení Žižkova od Vinohrad, neboť Žižkov se v r.1875 stal dělnickou čtvrtí, zatímco Vinohrady se proměnily v luxusní residenční čtvrť pražské smetánky a takovými již zůstaly. Jejím centrem bylo náměstí u novogotického kostela sv.Ludmily, jež r.1888 navrhl Josef Mocker. Velké veřejné parky zde svými sochami zdobili přední umělci své doby, např. Riegrovy sady pojmenované po předním českém politikovy 19.století i s patřičným pomníkem F.L.Riegra od nikoho menšího než J.V.Myslbeka, dokončen r.1913. Mezi historisujícími činžáky vyniká zejména modernistická budova kostela Nejsvětějšího Srdce Páně, kterou v letech 1928-32 postavil originální Josip Plečnik. Z hlediska moderního umění ale ani Žižkov nezůstal pozadu a tamní konstruktivistická budova Všeobecného penzijního ústavu (dnes Dům odborových svazů), v letech 1930-32 postavená Jos.Havlíčkem a Karlem Honzíkem, patří mezi vrcholy české moderní architektury. Také současnost vstupuje do této části Prahy a obrovitý Televisní vysílač Praha v Mahlerových sadech, budovaný mezi léty 1987-90 se stal novou dominantou města. Dosahuje 216 m výše. Nutné zlo tohoto druhu hyzdí všechna velkoměsta televisní civilisace. Místní tuto stavbu, pro podobnost s jednou pohádkovou postavou překřtili na Aminu. Aminu pak David Černý ozdobil obrovitými kojenci, kteří této nadskutečné obludě dodávají něco lidského.